Pátý místo na extrémním závodu Adrenalin Challenge Race 2018 obsadil v čase 3:03:00 Jirka Žáček, kterej o rok dřív sice skončil o příčku výš, ale mezi slabší konkurencí, jak sám vyzdvihnul. I o porovnání obou ročníků jsme se s tímhle sympatickým borcem v uvolněným interview krátce po skončení závodu bavili.

Jirko, popiš svoje bezprostřední pocity, dojmy a zážitky po proběhnutí cílem (rozhovor byl tvořen krátce po skončení závodu, pozn.).
Bezprostřední pocit je ten, že jsem šťastnej, že jsem v cíli. Živej, zdravej a spokojenej. A že jsem si dneska užil (extreme) travers na „vlaštovku“. Bylo to náročný – každej rok mi to připadá náročnější, nebo já jsem starší. (úsměv)

Ale byl to super závod, oproti loňskýmu roku je tady plno organizačních zlepšení. To znamená, že už jsme v některejch místech neztráceli. Bylo to pěkný!

Když tedy letošní závod porovnáš s tím loňským. V čem byl letos náročnější nebo specifičtější?
Náročnější byl v nový disciplíně, tzv. „házení provazem“. Kromě toho bylo taky víc závodníků a bylo to vyhecovanější. Lehčí to bylo, protože bylo míň vody v Labi, takže se plavalo příjemněji. A stejný zážitky si odnáším právě z těch adrenalinových disciplín, jako je skok z mostu nebo slanění.

Vloni ses s ostatními závodníky shodnul, že nejmíň Vám chutnalo studený Labe a plavání v něm. Co tedy pro Tebe osobně bylo nejnáročnější letos? Třeba i v souvislosti s horkým počasím, který v průběhu závodu panovalo.
Nejnáročnější bylo kolo právě po plavání. Hned po doplavání jsme vběhli na kolo a nahoru do prudkejch kopců to bylo hodně náročný. Takže jsme byli vyflusaný z Labe a vyjet nahoru dalo hodně zabrat. Myslím si, že mnozí z nás toho měli tzv. „plný boty“. Potom už to bylo jenom o vůli. Běh/uphill už byl potom jenom ze setrvačnosti.

Naopak nejpříjemnější byl pro Tebe extreme travers, kterej jsi zmínil?
Jako vždycky, je to prostě zážitek. Bez námahy, jen se pustit a letět. Každýmu doporučuju! (usměje se)

Jak jsi prožil uplynulej rok od loňskýho ročníku Adrenalin Challenge Race? Kolik dalších závodů jsi absolvoval a jakou jsi měl přípravu na letošní ročník?
Nějakejch pár závodů bylo, ale já kombinuju cyklozávody, hraju fotbal a lezu po skalách. Všechno je to rekreačně, nikoli závodně. A závody, to je vyhecování se k nějakýmu výkonu. Sice to bude znít extrémně, ale já jsem rekreační sportovec.

Vloni v našem rozhovoru jsi říkal, že Tvoji vrstevníci jsou většinou tátové od rodin a že je těžký někoho z nich na závod nahnat. Takže se Ti nikoho z nich zlanařit opravdu nepovedlo?
Nepovedlo. (úsměv) Už jsou všichni zase o rok starší a těžko se k tomu odhodlávají. Naopak, jeden kamarád, kterej byl s náma a vybojoval vloni třetí místo, Samuel Veselý, už se taky neodhodlal. Dělal nám jenom doprovod a servis.

Když bude chuť a zdraví dovolí, můžeme Tě příští rok na Adrenalin Challenge Race znovu očekávat?
Rád bych, ale teďka to nedokážu slibovat, protože je to opravdu hodně náročnej závod. A divím se, že nebyly žádný zranění, úrazy, nikdo nezkolaboval a nikomu se nic nestalo. To si myslím, že je největší úspěch pořadatelů, že to všichni přežili ve zdraví.

Foto: Jiří Knejp